hrob
[hrop], 2. j. [hrobu]
(2. j. -bu, 6. j. -bě, -bu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
místo, kam se pochovávají mrtví, zprav. jáma v zemi • zemina navršená po jejím zasypání, obvykle krytá náhrobkem:
rodinný hrob
hromadný / masový hrob
květiny / věnce na hrob
kopat / vykopat hrob
Celkem tu v minulých měsících odkryli několik desítek hrobů.
Představitelé města položili kytice na hroby obětí.
□ Boží hrob
1. (podle bible) hrob Ježíše Krista v Jeruzalémě
2. i boží hrob zpodobení Kristova hrobu v kostele ap.
□ hrob Neznámého vojína
místo sloužící k uctění památky všech vojáků padlých ve válce, které nebylo možné identifikovat
□ válečný hrob
místo, kde jsou pohřbeny osoby, které zemřely ve válce • místo (pamětní deska, pomník ap.) připomínající válečné události a jejich oběti
◊ až za hrob ◊ až do hrobu
vyjadřuje velkou míru, hloubku a trvalost prožívaného citu, citového vztahu (nenávisti, věrnosti, lásky ap.):
Lidské soužití se nemůže opírat o nenávist až za hrob.
Je úžasná a děti miluje až za hrob.
Zůstávám ti věrným manželem až do hrobu.
◊ být jednou nohou v hrobě expresivní
být na konci života, umírat • být v nebezpečí smrti
◊ být nad hrobem
být velmi starý, na konci života, umírat
◊ kopat si (vlastní) hrob
škodit sám sobě svým vlastním jednáním
◊ mlčet jak(o) hrob
neprozradit nějakou informaci, zachovat tajemství
◊ někdo se musí obracet v hrobě expresivní◊ někdo se musí v hrobě obracet expresivní
nad tím, co se děje, by se zaživa velmi rozčílil
◊ od kolébky (až) do hrobu ◊ od kolébky (až) po hrob
po celý život od narození až do smrti
◊ odpočívat v hrobě
být mrtvý a pohřbený
◊ plakat na špatném / nesprávném hrobě
řešit problém, stěžovat si na nesprávném místě • obracet se se stížností na nevhodného, nepovolaného člověka
◊ přivést / dostat někoho do hrobu
1. způsobit něčí smrt
2. zničit, umořit někoho
◊ [stařec / člověk ap.] nad hrobem expresivní, někdy hanlivé
velmi starý, věkem sešlý člověk
◊ tělo má jít do hrobu (pořádně) zhuntované expresivní
člověk si má užívat života a nehledět na možné zdravotní následky
◊ ticho jak(o) v hrobě
úplné, někdy až nepříjemně tísnivé, nepřirozené ticho
◊ tma jak(o) v hrobě
hluboká, nepříjemně působící tma
◊ vstát / vstávat z hrobu
1. stát se, stávat se znovu živým, ožít, ožívat
2. expresivní stát se, stávat se opět aktuálním, oblíbeným, produktivním ap.
◊ vzít si / odnést si tajemství (s sebou) do hrobu
nikdy neprozradit tajemství
► hrobeček
[hrobeček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
úhledný hrobeček
svíčky u hrobečků
Na místním hřbitově je řada malých hrobečků ze třicátých let.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hrop], 2. j. [hrobu]
(2. j. -bu, 6. j. -bě, -bu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
místo, kam se pochovávají mrtví, zprav. jáma v zemi • zemina navršená po jejím zasypání, obvykle krytá náhrobkem:
rodinný hrob
hromadný / masový hrob
květiny / věnce na hrob
kopat / vykopat hrob
Celkem tu v minulých měsících odkryli několik desítek hrobů.
Představitelé města položili kytice na hroby obětí.
□ Boží hrob
1. (podle bible) hrob Ježíše Krista v Jeruzalémě
2. i boží hrob zpodobení Kristova hrobu v kostele ap.
□ hrob Neznámého vojína
místo sloužící k uctění památky všech vojáků padlých ve válce, které nebylo možné identifikovat
□ válečný hrob
místo, kde jsou pohřbeny osoby, které zemřely ve válce • místo (pamětní deska, pomník ap.) připomínající válečné události a jejich oběti
◊ až za hrob ◊ až do hrobu
vyjadřuje velkou míru, hloubku a trvalost prožívaného citu, citového vztahu (nenávisti, věrnosti, lásky ap.):
Lidské soužití se nemůže opírat o nenávist až za hrob.
Je úžasná a děti miluje až za hrob.
Zůstávám ti věrným manželem až do hrobu.
◊ být jednou nohou v hrobě expresivní
být na konci života, umírat • být v nebezpečí smrti
◊ být nad hrobem
být velmi starý, na konci života, umírat
◊ kopat si (vlastní) hrob
škodit sám sobě svým vlastním jednáním
◊ mlčet jak(o) hrob
neprozradit nějakou informaci, zachovat tajemství
◊ někdo se musí obracet v hrobě expresivní◊ někdo se musí v hrobě obracet expresivní
nad tím, co se děje, by se zaživa velmi rozčílil
◊ od kolébky (až) do hrobu ◊ od kolébky (až) po hrob
po celý život od narození až do smrti
◊ odpočívat v hrobě
být mrtvý a pohřbený
◊ plakat na špatném / nesprávném hrobě
řešit problém, stěžovat si na nesprávném místě • obracet se se stížností na nevhodného, nepovolaného člověka
◊ přivést / dostat někoho do hrobu
1. způsobit něčí smrt
2. zničit, umořit někoho
◊ [stařec / člověk ap.] nad hrobem expresivní, někdy hanlivé
velmi starý, věkem sešlý člověk
◊ tělo má jít do hrobu (pořádně) zhuntované expresivní
člověk si má užívat života a nehledět na možné zdravotní následky
◊ ticho jak(o) v hrobě
úplné, někdy až nepříjemně tísnivé, nepřirozené ticho
◊ tma jak(o) v hrobě
hluboká, nepříjemně působící tma
◊ vstát / vstávat z hrobu
1. stát se, stávat se znovu živým, ožít, ožívat
2. expresivní stát se, stávat se opět aktuálním, oblíbeným, produktivním ap.
◊ vzít si / odnést si tajemství (s sebou) do hrobu
nikdy neprozradit tajemství
► hrobeček
[hrobeček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
úhledný hrobeček
svíčky u hrobečků
Na místním hřbitově je řada malých hrobečků ze třicátých let.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)